---

o kopcích a údolích jihu Appalačského pohoří zněly a stále znějí podivuhodné hlasy. Jsou to hlasy hudebních nástrojů, z nichž některé důvěrně znáte, o jiných možná uslyšíte poprvé v životě. Vězte však, že každý je nedílnou součástí historie hudby známé dnes nejčastěji jako country music a zároveň i dějin osídlování Severní Ameriky.

Autoharfa

Dnes téměř zapomenutý nástroj, přesto však nepostradatelná součást amerického lidového muzicírování. Do venkovského prostředí se dostala poměrně pozdě, nicméně zde dokonale zdomácněla a to zejména mezi muzikanty z Jihu. Dle dobové propagace se jedná o „americký nástroj amerického původu“; ve skutečnosti vedou jeho stopy do německého Markneukirchenu.

Více o autoharfě


Banjo

Pětistrunné banjo, jehož přímý předchůdce byl do Ameriky přivezen z Afriky společně s černými otroky, dostalo svou dnešní podobu až na americké půdě. Původně to byla obyčejná seříznutá tykev opatřená primitivním krkem. Rozšíření banja do horských oblastí pomohla například tzv. minstrelská či medicínská představení, do značné míry také občanská válka. Banjo s houslemi pak vytvořilo pevný základ svérázného hudebního stylu, jež přetrval do dnešních dnů.

Více o banju


Basa

Country hudbu nebo bluegrass si dneska většina lidí nedokáže představit bez basy neboli kontrabasu. Ta si však své místo v americké lidové hudbě našla až poměrně pozdě a někteří zatvrzelí old-time muzikanti ji dodnes odmítají.


Brumle

Kovovou podobu brumle znali už staří Římané. První osadníci si ji do Ameriky přivezli z Evropy, kde byla celkem běžná. Nezanedbatelnou výhodou bylo, že se vešla do každé kapsy. Zbytky starobylých brumlí jsou často nacházeny i v troskách prvních amerických vojenských pevností.

Více o brumli


Dulcimer

Nositelem tohoto názvu jsou vlastně dva různé nástroje. Prvním z nich je úderný dulcimer, který je obdobou známého cimbálu. Písemné zprávy o tomto dulcimeru se v Americe objevují už začátkem 18. století. Zhruba od poloviny 19. století zde byl továrně vyráběn. Druhý nástroj nesoucí název dulcimer je zcela odlišný. Zrodil v Appalačských horách někdy na přelomu 18. a 19. století, právě proto je také nazýván horalským nebo appalačským. Jeho nejstarším přímým předkem je německý „scheitholt“. Sladký zvuk dulcimeru v nás dokáže záhy vyvolat nostalgické myšlenky na staré dávno zašlé časy.

Více o dulcimeru


Harmonika

Nástroj, tak jak ho známe dnes, se objevuje v prvních desetiletích 19. století v Evropě. Koncem poloviny 19. století byla foukací harmonika za pár centů běžně k dostání v obchodech se smíšeným zbožím po celé Americe. Své příznivce si našla hlavně na Jihu, kde se jí říkalo „french harp“. Už v té době byla v americké lidové hudbě jako doma.


Housle

Snad nejtypičtějším zvukem, který provázel dlouhé historické období, byl hlas houslí. Do Ameriky se housle dostaly na plachetnicích s prvními přistěhovalci z Britských ostrovů a staly se pak doslova „páteří hudby horalů“.
Hudební luk

Nejstarší strunný nástroj a jeden z nejstarších nástrojů vůbec. První osadníci z kopců Appalačských hor převzali myšlenku hry na luk s největší pravděpodobností od Indiánů. V každém případě se tento nástroj začlenil do angloamerické kultury právě na americké pevnině.
Kytara

Asi před jedním stoletím se usadila kytara v hudbě horalů, v dnešní country music je nástrojem téměř nepostradatelným. Svou zásluhu na tom jistě mají i takové legendy, jakými byli Jimmie Rodgers či „Mother“ Maybelle Carter. Úlohou kytary ve starých „string bandech“ bylo napomáhat k udržení základního rytmu.

Více o kytaře


Kosti

Prastarý nástroj vyráběný původně ze zvířecích žeber, později ze dřeva. Do Ameriky byly s největší pravděpodobností přivezeny přistěhovalci ze severozápadní Evropy; tam byly užívány zejména na tanečních zábavách a v hospodských kapelách. Hra na kosti je často spojována i s černými otroky a s tzv. minstrelským představením Ameriky 19. století.


Lžíce

Nástroj, který najdete v každé kuchyni – snad právě proto se staly prostředkem hudebního vyjádření tolika rozdílným kulturám. V Americe zněly lžíce v odlehlých koutech nekonečných hor i u táborových ohňů války Severu proti Jihu.


Mandolína

K dobré pověsti mandolíny na venkově a zároveň k rozšíření tohoto nástroje v horalské muzice značně přispělo bratrské duo Monroe Brothers. Bill Monroe se stal uznávaným mandolínovým virtuózem a jeho kapela bluegrass Boys dala základy – a později i název – stylu známému dnes jako „bluegrass“. V tradiční old-time hudbě však nebyla mandolína nikdy příliš dominantním nástrojem.


Mrštnej janek

„Limberjack“, „Dancing Man“, Shuffling Sam“ a kdo ví, jaká další různá jména získal rozverný chlapík žijící po boku ostatních obyvatel Appalačského pohoří už od časů příchodu prvních osadníků. Rytmus jeho těžkých dřevěných střevíců je dodnes patrný ve všech těch dávných tanečních melodiích. Nevěděl jsem zpočátku, jak mu budeme říkat u nás doma – přál jsem si, aby to bylo v souladu s jeho původním jménem. Nápad však přišel záhy: „mrštnej janek“.


A mnoho dalších svérázných nástrojů jako valcha, džbán na whisky či papírový pytlík.